U NÁS

PŘEDSTAVTE SI,

milí mladší přátelé, že byla taková doba, kdy jsme sice mohli lítat na tehdy spřátelenou Kubu, ale jen někteří, ti, u kterých byla jistota, že při mezipřistání v Torontu trefí do správného letadla. Zpáteční cesta byla pro jistotu bez mezipřistání. Jiné země pro nás za Atlantikem v té době neexistovaly. Ani před, byly-li dál, než západní část tehdejšího východního Německa nazývaného absurdně Německá demokratická republika. A přesto nejslavnější čeští novodobí cestovatelé uskutečnili své nejvýznamnější cesty v době toho zcvrklého světa. Měli kliku, že na první cestu vyrazili v podstatě malinkou Tatrou 87, předchůdcem „Tatraplánu“, už v roce 1947. Spolužáci Jiří Hanzelka (1920-2003) a Miroslav Zikmund (1919). Druhou, asijskou-oceánskou cestu podnikli dvěma upravenými náklaďáčky TATRA 805 v letech 1959-1963.

Společně vydali 19 cestopisů (byly přeloženy do 11 jazyků), nespočet článků, nafotili spoustu fotek        a natočili kilometry filmového materiálu. A neumlčel je ani bolševik, když v roce 1968 nesprávně pochopili tehdejší tzv. „internacionální zásah“ spřátelených vojsk. Sám Miroslav Zikmund se věnoval cestovatelským aktivitám i po posledním převratu a navštívil ještě Srí Lanku, Maledivy, USA, Japonsko, Austrálii a Nový Zéland. V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo novinářská Cena E. E. Kische a v roce 1999 převzali z rukou Václava Havla Medaili Za zásluhy         II. stupně. Samotnému Zíkmundovi byl v roce 2014 udělen čestný doktorát Univesity Tomášče Bati     ve Zlíně a téhož roku Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

V loňském roce vyšel v nakladetelství JOTA výjimečný titul s výjimečným názvem Století Miroslava Zikmunda (ISBN 978-80-7462-754-5). Životopisná kniha přináší pohled na dějiny dvacátého století očima muže, který poznal celý svět. Byl počat za Habsburků a narodil se pět měsíců po vzniku první republiky. Přežil druhou světovou válku, zažil nástup komunismu i jeho pád. StB ho označila „nebezpečnou osobou nejvyšší třídy nebezpečnosti“. V Africe byl v době počátku konce koloniálního systému, setkal se s nejmocnějšími muži své (naší) doby, s Gagarinem i s Hillarym. Zažil nástup demokracie a svérázného českého kapitalismu... Kniha rozhovorů, které s Miroslavem Zikmundem vedl Petr Horký, Vladimír Kroc a Miroslav Náplava, přináší dosud nezveřejněné informace ze života  výjimečného cestovatele, které přesahují obsah stejnojmenného filmu. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou s množstvím unikátních fotografií. Můžeme vydat  napříč „současnými“  dějinami doprovázeni mužem, který příběh minulého století sám zažil a prožil.

Na sklonku roku 2016 vyšel také titul  Zikmund a Hanzelka. S Tatrou kolem světa (ISBN 978-80-2641-293-9). S Hanzelkou a Zikmundem v ní jako první projedeme automobilem Núbijskou poušť, na Kilimidžáro vyneseme první československou vlajku, zdoláme Kordillery, poznáme opuštěná města starých Inků i život současných indiánů. Projedeme celou Eurasií – poznáme krásy Kašmíru, Nepálu, Indonésie i  Japonska. Vypravíme se také napříč celým tehdejším Sovětským svazem se všemi jeho dodnes živými ruskými problémy...

Miroslav Zikmund řekl, že v časech jejich cest byl svět bezpečnější než je dnes .Obě knihy jsou toho svědectvím a při eventuální četbě si musíme neradi uvědomovat, že informace v nich obsažené jsou staré často už padesát a více  let. Ale přesto nejsou zataralé!

LETNÍ 2017

"TEORIE MI STAROSTI NEDĚLAJÍ,

ale ve velké míře mi je dělají fakta",  zní takový jako bonmot, kterého se už před dobrými sto lety dopustil  Carl Gustav JUNG (1875-1961), švýcarský lékař a psychoterapeut, lepší bonmotista než kdejaký prezident, zakladatel analytické psychologie. První chápal lidskou psychologii díky pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filosofie. Jung má také významný podíl na zkoumání příčin    a léčbě schizofrenie. Je jedním z nejcitovanějších psychologů    20. století.

Rukopis jeho slavné Červené knihy vázaný v kůži pojmenovaný autorem Liber Novus ležel od Jungovy smrti v trezoru jedné švýcarské banky. Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické, bála se kompromitace a odmítala jakékoli návrhy  na zveřejnění. Teprve v roce 2000 se britskému historikovi lékařství Sonu Shamdasanimu podařilo domluvit se s Jungovými dědici na pořízení faksimile původního Jungova rukopisu a na jeho vydání. Od prvního vydání v angličtině, němčině  a češtině (to se povedl nakladatelství Portál neuvěřitelný čin. Do češtiny - jako do druhého překladového jazyka na světě - nechalo  přeložit a vydalo tuto Jungovu knihu (ISBN: 978-80-262-0490-9 ). Kniha později zaznamenala celosvětový úspěch a řadu vydání v mnoha jazycích. Stejně populární jako velkoformátová kniha v podobě středověkého foliantu s Jungovými vlastnoručními kresbami je ve světě i její čtenářská edice, která obsahuje pouze text bez grafického doprovodu. Text v této edici proto vyniká silou obraznosti a jazykové barevnosti. Sumárně lze knihu charakterizovat jako dílo představující podstatný přínos k  porozumění  kulturní  historii  dvacátého  století. 

Ukončeme pojednání o Jungovi dalším z jeho bonmotů: V každém z nás je ještě někdo, koho neznáme.

PhDr. Jaromír Slomek (1958) je literární kritik, publicista a editor, autor knižních rozhovorů Život snů a skutečnosti (1997) s cestovateli Jiřím Hanzelkou a Miroslavem Zikmundem a Řeč neřeč (2007) s básníkem Karlem Šiktancem. Svého času pracoval také jako jakýsi správce literárních stránek Lidových novin. V té době vydal náš společný přítel básnickou sbírku, já na ni napsal takovou kamarádskou recenzi a Jaromír ji v Lidovkách neotiskl. Ona ta sbírka nebyla po pravdě řečeno nic moc, recenze se mi tudíž nepsala bůvíjak dobře, Jaromír to obojí poznal a to se pak není čemu divit... A to jsme prosím všichni tři doktory filosofie!  A je ten Slomek tak náročný i na autora Slomka samého. Proto je asi v loňském roce v nakladatelství Academia vydaná kniha Prahou Jaroslava Seiferta (ISBN 978-80-200-2622-4) teprve jeho třetí monografií... 

Dobovými i aktuálními fotografiemi bohatě vybavený literárně-místopisný průvodce lze zároveň použít jako velmi dobrou a spolehlivou seifertovskou čítanku. Procházka s Jaroslavem Seifertem      a Jaromírem Slomkem vede pražskými ulicemi od činžovního domu v Bořivojově ulici na Žižkově, kde se 23. září 1901 Jaroslav Seifert narodil, přes školní budovy, jež navštěvoval (základní škola      ve Vlkově ulici dnes nese jeho jméno), pražské lokality spjaté s jeho životem i rozsáhlým dílem (další adresy, na nichž Seifert s rodiči a později s manželkou a dětmi bydlel, redakce, v nichž pracoval, kavárny a vinárny, které si s přáteli oblíbil, místa, do nichž se po celý život vracel alespoň ve svých verších) až po chrám svaté Markéty v Břevnově, kde se pražská veřejnost 21. ledna 1986   s milovaným básníkem rozloučila před jeho pohřbem v Kralupech nad Vltavou. Kniha vyšla v roce třicátého výročí Seifertova úmrtí a je odborně těžko dostižitelnou a uživatelsky velmi přijemnou      a spolehlivou seifertovskou příručkou bio- i bibliografikckou. Jaromíre, díky! 

LIBUŠSKÉ VIRTUÁLNÍ KNIHKUPECTVÍ 127

ROK SE S ROKEM SEŠEL

a tak tu zas máme tu Magnesii Literu, tedy udílení literárních cen, jejichž účelem je podpora a popularizace původních i přeložených kvalitních knih. Zásadně jako pomoc těm, kteří se o knihy zajímají, aby se zorientovali v současné početné knižní produkci i jako pokus o probuzení zájmu těch, kteří knihy nečtou či přestávají číst. Za svou existenci vděčí anketa  finančním i mediálním partnerům, literárním odborníkům, spisovatelům, vědcům i dalším osobnostem. Součástí ocenění je i finanční prémie spojená s hlavní cenou: 200.000 Kč. Hlavním předpokládaným efektem cen je pak především zvýšení prodeje oceněných knih.

Do Litery se letos vrací cena za publicistiku. V letošních nominacích jsou Ondřej Kundra (Putinovi agenti), Terezie Pokorná a Edita Onuferová (RR rozhovory) a Kateřina Šedá (Brnox). V nejpočetněji obsazené kategorii Litera za prózu je např. také kniha Marka Šindelky Únava materiálu, k jejímuž napsání autora přivedla zpráva o nálezu těl 71 mrtvých uprchlíků v odstaveném chladírenském voze na dálnici mezi Budapeští a Vídní. Porotci dále vybírali nominované knihy na Literu za poezii, knihu pro děti a mládež, literaturu faktu, nakladatelský čin, překladovou knihu a pro objev roku. "Každá ta kategorie je specifická, když například posuzujete knihu za vydavatelský počin, tak jde hlavně o krásu obrazového zpracování nebo faktografické stránky knihy. Pokud jde o prózu, tak je kritérium jednoznačné - jde o způsob a hloubku psaní, o to, jak psaní docílí toho, že překračuje samo sebe, díky těm písmenům se dostanete k něčemu, co je za nimi, co je životnější a umožní hlubší prožívání životů," prohlásil předseda poroty Petr Fischer. Tříčlenná porota složená ze spisovatelky a překladatelky Pavly Horákové, básnířky a editorky Olgy Stehlíkové a básníka Ladislava Zedníka vybrala šest nejlepších literárních blogů loňského roku. Hodnotila především jejich literární úroveň. Vítěze nyní vyberou svým hlasováním čtenáři. Autor vítězného blogu získá 50.000 korun na knižní vydání sebraných blogových zápisků.

Protože jde vlastně o soutěž, sluší se pojednat také o kategorii porotců. To proto, abych dokázal, že jde o lidi v oboru fundované a patřičného ohodnocení kolegů schopné, jakkoli finanční dotace mohou vnést závistivcům určité pochybnosti. Tak tedy porotci kategorie blogů:

 Pavla Horáková je rozhlasová redaktorka, publicistka, překladatelka a prozaička. Detektivní příběh Tajemství Hrobaříků jí vyšel poprvé v roce 2010, o rok později následovalo volné pokračování s názvem Hrobaříci v podzámčí a trilogii v roce 2012 uzavřeli Hrobaříci a Hrobaři. V roce 2015 jí v nakladatelství Argo vyšla kniha o českých vojácích v 1. světové válce Přišel befel od císaře pána, na níž spolupracovala s rozhlasovým kolegou Jiřím Kamenem. Její hlas můžete pravidelně slyšet na stanici Vltava a v anglickém vysílání Českého rozhlasu.

Olga Stehlíková vystudovala bohemistiku, obecnou lingvistiku a fonetiku na FF UK v Praze. Knižními recenzemi přispívala do deníků (MF DNES, LN, Deník) a na literární servery (iLiteratura, Almanach Wagon). Je jednou z editorek revue Pandora a jako redaktorka pracuje pro různá česká nakladatelství.

 Ladislav Zedník (* 3. května 1977 Praha), český básník a pedagog, pražský rodák, spolouzakladatel a spoluprovozovatel Interaktivního muzea Trilopark. Publikovat poezii začal časopisecky v roce 2003. V prvotině Zahrada s jabloněmi a dvěma křesly (Argo, 2006) jsou patrné vlivy poetiky současných slovinských autorů, dále Vladimíra Holana a přírodně-lyrické poetiky 90. let 20. století. Druhá básnická sbírka Neosvitly (Argo, 2012) je zasazena do magických chronotopů pražského Podskalí, Vyšehradu, "nádraží, kde už vlaky nestavějí". Básně tvoří dohromady ucelený mýtus. Zatím poslední sbírka Město jeden kámen (Dauphin, 2015) čerpá z autorovy vášně pro vyhynulé pravěké světy. Jeho verše byly přeloženy do italštiny a portugalštiny. Příležitostně píše recenze, pět let působil jako externí redaktor časopisu Host.

Tož porotkyně a porotce (zas ten gender) pro jednu kategorii mě docela uspokojili (co teď s tím vaším genderem), doufám, že porotci dalších kategorií s přizpůsobí mému vkusu. A to v kategorii prózy fandím letos Michalu Příbáňovi a jeho románu Všechno je jenom dvakrát, románu o návratech a neshledáních. Hlavní rovinu vyprávění tvoří melancholický příběh novináře Pavla Klimeše, který se na prahu středního věku rozvádí, ztrácí rodiče a ocitá se v situaci, která ho nutí hledat nové životní cesty i cíle. Ve vzpomínkách se stále častěji objevuje postava otcova kolegy Milana Knota, který pro vypravěče kdysi představoval dětský vzor. V polovině sedmdesátých let však svým přátelům nepřímo přiznal, že podepsal spolupráci s StB a uzavřel se před nimi. V našem prostředí jde snad o první beletristický pokus zachytit problém morálního selhání člověka konfrontovaného s normalizační mašinérií.

A v kategorii poezie přeju vítězství Vítu Janotovi a jeho novince Víkend v jakémsi Švýcarsku. A protože anotace poezie je podle mě blbost, tak jen stručně: Civilní poesie civilního básníka. Neviditelný vrchol ledovce české poesie tentokrát jakýsi alpský.

A tak mi přejte, abych se se svými tipy chytil tak jako loni a předloni a já vám, vážení čtenáři a milí sousedé, přeju voňavé jaro.

TAM, KDE JSOU STRMÉ HORY,

je důležité umět šplhat. Na rozlehlých pláních je zase mnohem důležitější umět rychle běhat. A tam, kde žije hodně šelem,  je velká výhoda nemít chutné maso. Ještě výhodnější je mít maso jedovaté. Ale nejlepší ze všeho je mít chytrou hlavu.

Autorem těchto řádků je norský spisovatel Jostein Gaarder (přeložila Jarka Vrbová) a najdete je na straně 48 knihy Haló, je tu někdo? (ISBN 80-00-0067-0). Už struktura ISBN napovídá, že knihu nakladatelství  Albatros vydalo poprvé a zatím naposled  někdy v roce 2008 a tak ji v knihkupectvích už neseženete, leda v mém virtuálním a z toho já nepůjčuju (leda virtuálně), ale s jejím autorem  se můžete tento měsíc setkat v Praze.

Ve dnech 12. – 15. 5. se bude konat opět v prostorách Průmyslového paláce (stále ještě po požáru plně nezrekonstruovaných)  na holešovickém Výstavišti mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha (tentokrát) 2016. Kromě koprodukčních programů ve spolupráci s čestným hostem festivalu připravuje pořádající společnost Svět knihy pořady v rámci tematických okruhů, jimiž napomáhá aktivnímu zapojení  nakladatelů a dalších organizací. Jejich prostřednictvím  pořadatel také usiluje o celkovou osvětu čtenářství a propagace literatury v celorepublikovém i mezinárodním měřítku.

První  letošní tematický okruh se nazývá Město jako literární kulisa. Tzv. „urban literature“ je současný literární žánr čtenářsky přitažlivý pro všechny generace. Je považován za přirozenou součást socio-ekonomických reálií, zejména v tvorbě (korektně řečeno)  afro-amerických autorů, souvislosti lze nalézt i v rozvoji tzv. pouličního umění či v svébytném zaměření některých hudebních směrů. A zaměření druhého tématického okruhu inspiroval pořadatele festivalu především letošní čestný host festivalu.Ten okruh se nazývá Fenomén krimi.  Účast severských zemí inspirovala zcela logicky pořadatele k přípravě programů věnovaných severské detektivce a celkově žánru krimi, jeho historii a současnosti.

V letošním roce se totiž v rámci prezentace čestného hosta představí severské země (Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island), v nichž působí profesionální literární centra propagující národní literaturu    v zahraničí. O literární nabídku severských zemí je celosvětově velká poptávka, vzpomeňte jen na mé příspěvky o knihách  švédského autora Jonase Johansona o stoletém staříkovi či geniálně počítající analfabetce, které jsem vám tu doporučoval předloni či na úspěšné a kvalitní detektivky jiného Nora Jo Nesbϕ, které jistě znáte z vlastní četby. Partnerem a koordinátorem programu čestného hosta je Skandinávský dům, literární kampaň je prezentována hashtegem #ReadNordic. Hashtag je v informatickém světě slovo anebo fráze, která začíná # (dvojkřížkem). Vyspělý internetový vyhledávač (Twitter, Google+) na tento znak zareaguje a promění jej v odkaz, přes který je možné najít další stejné hashtagy. Pomocí hashtagů je možné dohledat různé obsahy (novinky rozličného charakteru, důležité události, svátky apod.) anebo označit význam příspěvků (sarkasmus, morální povzbuzení, hněv). Hashtag byl American Dialect Society vyhlášen slovem roku 2012.

Ale dost internetové osvěty a pojďme se věnovat autorovi, jehož slovy jsem tento příspěvek uvedl. Jostein Gaarder (* 8. srpna 1952, Oslo) je spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Otec byl ředitelem střední školy a matka učitelkou a autorkou knih pro děti. Jostein studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě  v Oslu, v letech 1981–1991 vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. V této době napsal spolu se svými kolegy šest učebnic k dějinám náboženství a filosofie. Mezinárodní úspěch jeho Sofiina světa (orig. Sofies veden) - „románu   o dějinách filozofie" vydaného v roce 1991 mu umožnil se psaním živit.

V tomto románu se Gaarder úspěšně pokusil nenáročnou formou vysvětlit podstatu nejvýznamnějších filozofických koncepcí (Démokritos, Platón, Descartes, Kant, Hegel, Marx, Freud). Elementární poznatky z dějin filozofie Gaarder včlenil do čtivého beletristického útvaru –  příběhu dospívání patnáctileté dívky, kdy výklad dějin filozofie je duchaplně a vtipně komponován jako román s tajemstvím

I ve svých dalších knihách zůstává Gaarder věren jak svému rodinnému (kantorskému), tak odbornému (filosofickému) předurčení. Jarka Vrbová přeložila dosud do češtiny 14 Gaarderových knih, v nichž autor poučeně provází především mladé čtenáře dějinami filozofie, náboženství                 i možnými odpověďmi na základní otázky lidské existence a vede je k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich.

Zkrátka a dobře setkání s Gaarderovými příběhy a hrdiny je vždy zajímavé a obohacující.  Na letošním Světě knihy se můžeme osobně setkat       i s autorem samým!

TAK MÁME ZAS NA KRKU

(knihkupci a čtenáři) Magnesii Literu (české literární ocenění, které od roku 2002 každoročně uděluje Sdružení Litera aktuálně v kategoriích Litera za prózu, Litera za poezii, Litera za knihu pro děti           a mládež, Litera za literaturu faktu, Litera za nakladatelský čin, Litera za překladovou knihu a DILIA Litera za objev roku). Loni se virtuální knihkupec, jak si jistě vzpomínáte, osvědčil a typoval správně, letos si tak nevěří. Nabídne Vám jen tři tituly – první dva soutěží v prozaické, ten  třetí v dětské kategorii.

Iva Pekárková už dobře patnáct let sleduje černo-bílý cvrkot v Čechách, na Moravě a ve Slezsku         a na základě svých pozorování napsala román. Zobrazila v něm realitu takovou, jaká je. Vystupují tu naivní i méně naivní dívky okouzlené bohatstvím, drogami i sexem, protřelí překupníci z Afriky          a spousta dalších obyčejných i neobyčejných lidí. Román je napsán s nadhledem, vtipem                      i pochopením, postavy jsou trojrozměrné a plné života, každý příběh podložený skutečnou událostí. Přečíst si Pečenou zebru, to je tak trochu jako cestovat po Africe s vynikajícím průvodcem. Je ovšem třeba také počítat i s autorčinou stylizací, fantazií a fikcí.

Formálně v každém případě objevná kniha nejen, že obsahuje veselé a „zaručeně pravdivé“ příběhy vzniku mnoha vynálezů (od kola přes šicí stroj až k inkubátoru), ale navíc je zpracovává v deseti různých básnických formách (balada, sonet, kaligram, limerik). Kniha poučuje dětského čtenáře     o poetických formách a jejich  možnostech a zároveň nabízí desítky básniček, které dětského čtenáře určitě rozesmějí. Každou báseň navíc doprovází vtipná a výstižná ilustrace. Autory knihy jsou Robin Král, Jana Hrušková a Zuzana Brečanová.

Na Magnesii Literu jsou nominovány dobré knihy a já doufám, že si vyberete i z té menšiny, kterou jsem vám tu nabídl.

DO ROKU 2016 SNAD S OPTIMISMEM

v tomto multi-kulti korektním světě? Už starý Voltaire (vlastním jménem Francois - Marie Arouet, 1794 – 1887) uveřejnil už v roce 1759 filosofickou novelu CANDIDE aneb OPTIMISMUS, která se už i v Čechách dočkala mnoha překladů, vydání i divadelních zpracování. Pravděpodobně poslední vydání je toto v překladu Radovana Krátkého (1921-1973), vynikajícího až nesmrtelného překladatele z francouzštiny:

Autor zde s filosofickou ironií popisuje pestrý a dobrodružný život svých postav, jejich neutuchající lásku a pestrá dobrodružství. Dílo je rovněž kritikou soudobé společnosti (soudobé samozřejmě tehdy, v žádném případě dnes). Dílo je zároveň nelítostnou kritikou Voltairova staršího takřka vrstevníka Jeana Jacquese Rosseaua (1712-1778), jehož kosmický optimismus je v tomto díle představován filosofem Panglosem tvrdícím, že vše je zařízeno dobře, i když se nám daří špatně a „tento svět je nejlepší ze všech světů“…

U starého francouzského filosofa dostává ten optimismus na frak, to jiný francouzský klasik Romain Rolland (1866 – 1944), držitel Nobelovy ceny za literaturu (1915) ve svém snad nejklasičtějším románu Dobrý člověk ještě žije (Colas Breugnon, 1919) s optimismem vypořádává trochu jinak. Ve šťastném období této civilizace po skončení „Velké války“. Přenesme se s Romainem Rollandem v prostoru i čase. Do krásného Burgundska, v první polovině sedmnáctého století. Žije tam stárnoucí truhlář a řezbář Colas Breugnon, který miluje nejen svou práci, ale i dobré jídlo, pití a krásné ženy. Díky svému neutuchajícímu optimismu si dokáže poradit s osudem, který ho nešetří. Svým optimismem překoná požár v dílně, morovou ránu i tragickou ženinu smrt. A láskou k životu dokáže nakazit i okolí…  Zkrátka Romain Rolland tu čtenáři s lehkostí a nadhledem napovídá, že někdy se stačí spokojit s málem a prostě si užívat života.

Takže tolik o optimismu u klasiků. To současný autor to má s tím optimismem těžší a vědečtější už proto, že je třeba, jak už bylo řečeno, být korektní i za cenu křečovitosti. Je tak na tom třeba americká autorka Logan Langmeierová v práci Řekněte ano aneb Pozitivní energie jako cesta k úspěchu.

Přečtěte si tuto knihu, pokud chcete dosáhnout nekonečně pro produktivní energie a extrémního optimismu. Už proto, že autorčina rovnice energie a optimismu by vám mohla poradit, jak dělat méně (práce a chyb), ztrácet méně času a klidu a zároveň získávat mnohem více…

Jen aby, pomyslíte si možná jako já. Ať je to jak je to, je asi ten optimismus jedno z našich možných východisek.    I když v něj moc za tohoto stavu věcí asi nevěříme…

DYSTOPIE A TAK PODOBNĚ

Já Vás teda nechci, milí čtenáři, podceňovat, ale víte vy, co je to ta dystopie?. Vsadím se, že jen výjimečně.Ostatně já jsem to taky ještě nedávno nevěděl. A to se pokládám za literárního znalce a to ještě se slabostí pro literaturu u nás dříve zvanou vědeckofantastická, nyní anglofonně (nic proti tomu, lepší než naučno-fantastičeskaja) scifi. První z dnes nabízených je dost brutálním příkladem tohoto druhu literatury. Jakkoli je autorkou žena, která se nejmenuje Nikita.

Dystopie (také antiutopie či kakotopie) je samozřejmě opak utopie, projekce možné budoucí společnosti, která se vyvíjela špatným směrem často s fatálními důsledky. Teoretické výklady lze v tomto případě snadno nahradit
praktickými příklady - z české literatury třeba Karlem Čapkem a jeho R.U.R. či Válkou s mloky, ve světové literatuře je typickým příkladem literární antiutopie román 1984 George Orwela.

KOSTIČAS ISBN: 978-80-7294-902-1, 

Tahle (přecejenom mám to slovo raději) antiutopická kniha začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které už před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala...

SMYSL ŽIVOTIC ISBN: 978-80-257-0285-7

Od té doby, co se důvěrně znám s Douglasem Adamsem a jeho Stopařovým průvodcem (promiňte Ondřeji Neffe, Edito Dufková a další), tak si na mě nějaká scifi jen tak nepřijde.. Ale autor Douglas Adams měl kromě vesmírných i ty pozemské starosti, jak o
tom svědčí tento jeho slovník. Trochu smůla pro českého čtenáře je podle mě to, že měl ty starosti v angličtině a že překlad Petra Kopeta, jakkoli výborný, musí naroubovat český převod hesel (jsou jimi  existující místní názvy), taktrochu násilně. A navíc, že čtenář může mít s konkrétním názvem (objektem)  určité zkušenosti nebo alespoň nějaké představy o něm, které se třeba ásadně neshodují 4s Adamsovým/Kopetovým výkladem. Ale odhlédneme-li od tohoto limitu, výkladová část slovníku stojí jistě za pozornost a budí smích nebo alespoň dobrou náladu právě tak spolehlivě, jako Stopařova dobrodružství. Posuďte sami:

ŽIVOTICE Kniha, jejíž obsah vůbec neodpovídá tomu, co je na obálce.

MRAČ Jednotka míry. Vyjadřuje minimální délku, po jakou je třeba se v galerii soustředěně mračit před každým
obrazem, aby ostatní neřekli, že jste úplný debil.

KRUPKA oslední kapka, která, ať člověk třese, jak chce, vždycky skončí v nohavici.

Takže tentokrát jen dvě knihy. A budete-li je třeba číst, čtěte je prosím v pořadí, ve kterém je tu uvádím. Kdyby vám ta
první nedejbože náladu zkazila, ta druhá vám ji určitě zase zlepší.

MAGNESIA LITERA 2014

Zatímco se Světem knihy, který právě probíhá, jsem Vás, vážení čtenáři, seznámil s dostatečným předstihem a teď vám ho jen lehce připomínám – zajeďte si ještě do Fučíkárny, myslím, že to bude stát za to, s letošními výsledky soutěže Magnesia litera vás logicky seznamuji až po jejich vyhlášení. Hlavním úkolem cen Magnesia litera je propagovat kvalitní literaturu, o což já se snažím na stránkách U nás,  a tak Vás s Magnesií můžeme společně před návštěvou Bookwordu ještě inspirovat. Ceny jsou udělovány v několika kategoriích.

Domnívám se, že z pohledu autorů i čtenářů je nejcennější cenou právě Cena čtenářů.kterou si letos odnesl Zdeněk Svěrák a jeho kniha Po strništi bos, o které jsem psal tuším v loňském vánočním čísle. Aspoň vidíte, že se vám snažím doporučovat literaturu, která má sílu oslovit nejen mne…

Knihou roku se letos stal Padevětův  Průvodce protektorátní Prahou.  (ISBBN 978-80200-225-6)  Tato kniha zavede zájemce na místa konspiračních schůzek odbojářů, do bytů rodin podporovatelů parašutistů připravujících atentát na Reinharda Heydricha, do kanceláří krycích firem Sicherheistdienstu, do tajné porodnice zřízené gestapem, na místa, kde trpěli pražští židé, do podzemí, kde nacisté připravovali výstavbu podzemních továren, do sálů, kde se scházeli čeští fašisté, a na barikády a velitelská stanoviště pražského povstání. Zároveň ukáže, že i během okupace byla Praha místem, kde i přes nacistický útlak existovaly ostrůvky svobody a kulturního života. Publikace je doplněna velkým množstvím dosud nepublikovaného obrazového materiálu a přehlednými mapkami.

Literu za prózu získal již po druhé Emil Hakl, tentokrát za román Skutečná událost (ISBN 978-80-25707-883). Hlavními postavami románu jsou tři kamarádi. Jeden z nich – vypravěč – se ocitá v Oslu těsně po tragické střelbě. Na cestu si bere jako četbu do letadla knihu o německé teroristické skupině RAF. Z tíživé atmosféry se vrací zpátky do Prahy, aby zjistil, že jednomu       z trojice zabavilo kvůli banální pohledávce exekutorské komando dům a ještě k tomu mu jen tak pro zábavu vyděsili jeho ženu natolik, že skončila v psychiatrické léčebně. Kamarádi se sejdou, aby podpořili postiženého. Z nezávazné konverzace vznikne položertem plán, jak se proti státní zvůli bránit. Jeden z trojice se však rozhodne plán dotáhnout… V ději se mísí útržky z historie německé RAF s letargickou českou realitou, milostná zápletka s vůlí aspoň jednou udělat něco, co by postihlo pravého viníka. Zprvu ležérně, leč se smyslem pro detail líčený děj postupně získává na napětí, až vyvrcholí akcí. Tak trochu nechtěnou, českou, upachtěnou, nicméně definitivní. Hakl zůstává věrný své žánrové nezařaditelnosti. Poprvé se tu u žánrově nezařaditelného autora objevuje  čin jako jediné možné řešení.

Literu za nakladatelský čin obdržel ojedinělý projekt nakladatelství Paseka, největší historiografický počin moderní české naučné literatury Kompletní dějiny Českých zemí od počátků až do roku 1945. 15 dílů v 19 svazcích, téměř 14.000 stran, 2819 obrázků, 161 map. Domnívám se, že uvedený kvantitativní popis i časové rozpětí vypovídají o oceněném projektu dostatečně a kdybych psal i o ceně, pochopili byste, že tenhle projekt není určen k umístění v soukromých knihovnách. Ale jeho využití pro účely studia i pouhého informování v prostorách k tomu určených (knihovny a studovny) je dnes nevyhnutelné a neocenitelné.

Tak tolik ke třem, resp. čtyřem letošním kategoriím Magnesie litery. Těch kategorií je samozřejmě víc a považte, že k některým přísluší i finanční ocenění. Ale to už si, přátelé, nakonec zjistěte sami. Na Bookwordu, na internetu a tak vůbec,.

A NAOPAK
Když jsem se posledně rozepsal o optimismu, zkusím to teď naopak. Tedy opakem optimismu je pesimismus (z lat. pessimum, to nejhorší, česky  arohlídství) - obecný postoj a přesvědčení, že věci jsou špatné nebo zlé a budou patrně ještě horší. K tomuto pojmu se dnes nikdo moc nehlásí, protože to není v módě, i když být dnes kosmickým pesimistou vzhledem k současnému stavu civilizace na této planetě a této planety s její civilizací, se mi zdá docela realistické. Ale dokázal jsem myslím už posledně, že člověk podvědomě tíhne k optimismu. Tak jsem si přibral ještě pojem skepse.
Skepticismus  (z řeckého slova skeptomai -"pochybuji" ) je kategorie filosofická. Skepticismus jako filosofické učení  se rozvíjel už v antice. Všichni
antičtí filosofičtí skeptici se shodují v názoru, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti, a proto je nutné jeho pravdivost neustále ověřovat. Moderní západní skepticismus vychází z názoru, že empirickou zkušeností lze bezprostředně poznávat ideje či univerzálie (Bertrand Russell). Russell viděl jediný skutečně účinný nástroj poznávání v přírodních vědách. Právě přírodní vědy a nikoliv morálka či náboženství měly být podle něho vzorem filosofie; Russell tak položil základy pro nynější vědecký skepticismus. Tolik k těm zásadním pojmům a teď se
pojďme podívat, jak jim literatura (ne)nastavuje zrcadlo.

SKEPSE, A.S. ISBN: 80-86515-19-2

Fowlerův román je vědomě ovlivněn dílem Kurta Vonneguta jr. Autor používá podobně krátkých vět i podobného členění textu do krátkých heslovitých odstavců. Také žánrové zařazení na pomezí scifi, parodie, surrealistické grotesky a jízlivé satiry odpovídá tvorbě slavnějšího kolegy. Tragikomický střet konzumní masové kultury s prvky duchovna a surreality pojímá autor jak se patří  jízlivě, kriticky  a s notnou dávkou obrazoborectví.

DOBŘE NALADĚNÝ PESIMISTA ISBN: 978-80-7306-428-0

Vtipný popis aktuální odnože pesimistů, která se od optimistů se liší tím, že není  skálopevně přesvědčena o tom, že jí musí vždy a všechno vyjít, ale  také není škarohlíd a morous, který vzdává své snažení předčasně. Strategie dobře naladěného pesimisty tkví v tom, že příliš nevěří ve svůj úspěch, naopak, předvídá možnost výskytu komplikací a nevylučuje případný nezdar. Paradoxně ho tento přístup dovede nejdál, protože počítá se
všemi možnými (i nemožnými) nástrahami, které ho mohou cestou k cíli potkat. Vypořádá se s nimi a jeho úspěch je tak téměř zaručen. Mně osobně je uvažování dobře naladěného pesimisty blízké, a rád je někdy  přijímám za své...

Takže lidé umí podat i pesimistická témata s příjemným nadhledem, nicméně znám i knihy, které k pesimismu zásadně inklinují. Na základě
osobních zkušeností autora samozřejmě.

CHAMTIVOST BEZ HRANIC ISBN: :978-80-87383-01-8
Autorka Anne T. pracovala dlouhá léta pro velkou investiční banku. Její velmi osobní pohled zevnitř odhaluje bizarní svět plný chamtivosti, agresivity, dekadence a cynismu. Současně velmi čtivou formou zobrazuje složité fungování mezinárodních finančních trhů a příčiny, které vedly      k jejich zhroucení na podzim roku 2008 a způsobily tak finanční světovou krizi. A asi dobře ví, proč používá pseudonymu.

No ano, jsou na světě věci a události, které nevyřeší ani optimista. Přeji vám, abyste, pokud budete pesimisty, byli těmi dobře naladěnými.

S OPTIMISMEM

Soudruh president Husák blahé paměti nás učil "střízlivému" optimismu. Marx či Engels říkali, že "optimismus je opium lidstva", největší Čech Jára Cimrman v Dobytí severního pólu zase tvrdí, že"jsou chvíle, kdyby se optimisté měli popravovat" a já osobně jsem skeptik už léta přesvědčený        o tom, že optimismus = nedostatek informací. V rámci sebezáchovy se proto o informacích zas tak nepídím, abych si zachoval určitý falešný, vědomě neinformovaný nadhled. Proto sám někdy podlehnu pocitu optimismu. Marnému. Ale pojďme se také podívat, jak se s tímto pojmem vyrovnávají někteří zahraniční autoři.

ILUZE OPTIMISMU  ISBN: 978-80-7438-082-2

Autor této práce je nesmlouvavý, když na jejích stránkách tvrdí, že víra v "lepší budoucnost" je optimistickou iluzí, která se objevuje  u každé rasy,  v téměř všech náboženstvích a v každém socioekonomickém prostředí. Lidský optimismus se 1neztrácí, i když se lidé v životě setkávají                   s násilnými konflikty, vysokou nezaměstnaností, živelnými pohromami a všemi dalšími hrozbami současného světa. Jakým způsobem v našem mozku tedy vzniká naděje? Co nás vlastně dokáže přimět, abychom šli za svým snem? A co se stane, když se naše očekávání nenaplní? Sklon přeceňovat možné budoucí pozitivní události a podceňovat ty negativní není autentický. I když je často lepší budoucnost jen iluze, naděje nám uklidňuje mysl, snižuje stres a zlepšuje fyzické zdraví. Iluze optimismu nás chrání před přesným vnímáním bolesti a obtíží, které s sebou nezbytně nese budoucnost, a snad nám i brání vidět budoucí možnosti jako omezené. Pokud bychom si měli sundat růžové brýle, nezačali bychom vše vidět realisticky, spíše bychom se stali klinicky depresivními.

NAUČENÝ OPTIMISMUS  ISBN: 978-80-7306-534-8

Anebo je to tak, jak uvádí tato seriózní kniha významného psychologa. Martin E. P. Seligman se bádání na tomto poli věnuje už několik desetiletí. V této práci své poznatky shrnul a nabízí čtenáři účinné metody k získání pozitivního pohledu na svět. Čtenář se dozví, jak se zbavit pesimismu a nevzdávat se
kvůli maličkostem; dokáže si pravděpodobně konstruktivněji vysvětlit své chování a naučí se jednat sám se sebou mnohem pozitivněji. Podaří se mu možná prolomit depresivní myšlenky, dokáže lépe využít svého potenciálu a třeba bude i úspěšnější a spokojenější. Kniha obsahuje konkrétní cvičení, testy a rady pro různá prostředí (škola, práce, rodina) a snaží se dodat optimismu i tomu největšímu bručounovi....

PŘESTAŇTE BÝT HODNÍ, BUĎTE SAMI SEBOU  ISBN: 978-80-87067-73-4

Ono se možná dá dojít k optimismu i podle rady v názvu této knihy. Ve Francii se tohoto titulu Thomase d'Ansembourga od prvního vydání (2001) prodalo více než 500.000 výtisků. Patří k nejžádanějším a nejoceňovanějším psychologickým rádcům v oblasti komunikace a seberealizace u široké veřejnosti i mezi odborníky. Řeší např. problematiku jak se zbavit potřeby zalíbit se a vycházet vstříc potřebám druhých na úkor sebe sama, jak se naučit vyjadřovat své pocity opravdově a v souladu se svými základními potřebami, jak se zbavit závislosti na mínění ostatních, jak se oprostit       od strachu z odmítnutí či nesouhlasu a jak se naučit uvědomovat si, chápat, formulovat a otevřeně sdělovat své emoce a tužby. Je samozřejmě těžké tohle všechno zvládnout, ale podaří-li se nám to, budeme moci snáze být s druhými, aniž bychom přestali být sami sebou. A možná se nebudou popravovat optimisté a lidé trpět nedostatkem informací...

Zkrátka, i když to moc to nejde, nebojme se optimismu ani letos ...

NOVÝ AUTOR ČESKÉ PRÓZY

O tomhle autorovi jsem chtěl vlastně psát už posledně. A ještě o jednom. Ale jak jsem se nějak „zakecal“ s tím Kunderou, nechal jsem si je na příště a na přespříště. Protože mě zaujali a nechci ani je, ani vás, vážení čtenáři, šidit... A ještě, je až pozoruhodné, kolik současných českých divadelníků zanechalo a zanechává své stopy i na poli beletrie a poezie.Vynechám-li vcelku triviální a čítankový příklad za celoživotní divadelní činnost Thálií vyznamenaného notorického nedivadelníka Ivana Vyskočila, mohu snadno namátkou vyjmenovat třeba Ladislava Smočka, Radima Vašinku, Jana Bornu nebo  Patrika Hartla (* 1976).

Tento rodák z Olomouce a absolvent režie na pražské FAMU (2002), uplatňuje svůj smysl  komickou nadsázku a nadání pro práci s herci a postavou obecně především v divadle. Je uměleckým šéfem a režisérem divadelní společnosti Studio Dva, sídlící v bývalém Divadle Jiřího Grossmana, které sídlilo na Václavském náměstí v prostorách po nějakém kině, které se taky nějak jmenovalo, pro kterou nastudoval například inscenace Absolvent, Madame Melville, Otevřené manželství, Podzimní sonáta, Půldruhé hodiny zpoždění nebo vlastní hru Klára a Bára. FAMU absolvoval jako autor a režisér televizního snímku Adam a Eva 2001. Jeho filmovým režijním debutem je komedie Taková normální rodinka (2008).

Možná i proto, že z objektivních důvodů nelze vždycky dotáhnout filmový námět do zdárného konce, vydal Hartl  v roce 2012 svou románovou prvotinu Prvok, Šampón, Tečka a Karel (ISBN: 978-80-905173-0-1). V názvu jde o jména či přezdívky kamarádů, kteří na prahu čtyřicítky rekapituluji, jestli žijí opravdu tak, jak si vysnili, když jim bylo osmnáct. A musí si přiznat, že by ti osmnáctiletí byli z těch čtyřicátníků nejspíš zklamaní. Takže jim nezbývá, než se rozhodnout, jestli s tím dá ještě něco dělat. A jako ten Pú je i tato próza tak trochu postavena na přátelském střetu vyhraněných charakterů. Tedy, kdyby charakterizovali tento příběh, jehož jsou hrdiny, dopadlo by to asi takto: Karel by nejspíše řekl, že je to výzva. Výzva nebát se v poločase rozpadu změnit a čelit pohodlnosti. Prvok by asi neváhal tak trochu  exaltovaně dodat, že je to příběh o svobodě a odvaze, která je k ní potřeba. A taky o tom, jak milovat. Manželky, milenky, matky i dcery. Tečkovi by to bylo fuk, ten moc nečte. Ale kdyby náhodou zjistil, s kolika ženami se v tomto příběhu vyspí, asi by si zrovna tenhle román přečíst chtěl. A Šampón by hlavně považoval za důležité, aby se při čtení této knížky čtenáři dobře bavili. Protože podle něj v ní jde především o to, o čem zpíval Freddie Mercury:  Show must go on!

Milan Lasica, jehož divadelní činnost má ve Studiu Dva své pevné místo, o knize napsal (citujem po slovensky, lebo som ako pán Lasica pộvodom Čechoslovák): Túto knížku som prečítal na dúšok. Je napísaná ľahkým perom o vážnych veciach. A to je myslím dost dobré   a dokonce mezinárodní doporučení...

Povzbuzen i čtenářským úspěchem první knihy, vydal Hartl v lońském roce knihu druhou Malý pražský erotikon (ISBN 978-80-905173-9-3). Nakladatelská anotace o románu říká, že román je určený i těm, kteří bývají ke knížkám     o lásce zpravidla nedůvěřiví. Na Babě stojí na stráni s výhledem na Prahu dvě sousedící řadovky, ve kterých bydlí rodiny, jejichž členové prožívají pod povrchem zdánlivě všedních dní osudové milostné příběhy:  Honza cítí pokušení, ale protože si nechce komplikovat život, snaží se mu odolat. Marta, přestože je vdaná, občas neodolá, a Zbyněk se ani odolávat nepokouší. Táňa miluje tajně, Petra má zábrany, Tomáš je až příliš velký romantik, Cyril trochu zvrhlík a Adéla se miluje častěji, než všichni předchozí dohromady, aby se necítila sama. Příběh je především obrazem intimního života hrdinů a líčí vcelku věrohodně jejich touhy, radosti i problémy vlastně celoživotní...

Těmito dvěma prózami se Hartl etabloval jako dobrý prozaik, dobrý pozorovatel života s talentem přesné charakterizace postav, které učinil svými hrdiny. První z nich se zalíbila i přísnému Jiřímu Menzelovi: Patrikova knížka je lehké čtení o těžkém životě dnešních třicátníků. Upřímně jsem se bavil autorovou ironií, se kterou popisuje jejich hmyzí snažení. Já jsem se bavil také a bavit se nakonec můžete, vážení čtenáři, i vy...